Píšu historický román

Jarek Nohavica

1:V prCmázdné lGáhvi od pivCma dobré zahraniční znFmačky
kvetla růže ohnivCmá  hGrdě, pomalu a plCmačky.
2:Psal jsem řádek po řádku historické veledílo,
vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.
R:Cmichni píší jen, co slyší, všichni slyší to, jak dýší,
tak, jak dýší, tak i pFmíší, je to mCmarné, spGadla klCmec,
v přírodě je to tak dáno, ptát se "proč?" je zakázFmáno,
to už nCmení nGaše vCměc.
3:Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál,
z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával.
4:Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době,
poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě.
5:Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní,
dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání.
6:Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce,
dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.
*:Cmichni píší jen, co slyší, na na naG .Cm..
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:32:37.614+00:00
Výsledky hledání: